Customer Service | Help | FAQ | PEP-Easy | Report a Data Error | About
:
Login
Tip: To see papers related to the one you are viewing…

PEP-Web Tip of the Day

When there are articles or videos related to the one you are viewing, you will see a related papers icon next to the title, like this: RelatedPapers32Final3For example:

2015-11-06_09h28_31

Click on it and you will see a bibliographic list of papers that are related (including the current one). Related papers may be papers which are commentaries, responses to commentaries, erratum, and videos discussing the paper. Since they are not part of the original source material, they are added by PEP editorial staff, and may not be marked as such in every possible case.

 

For the complete list of tips, see PEP-Web Tips on the PEP-Web support page.

Grollier, M. (2017). Důvěra v subjekt s autismem. Rev. psychoanal. psychoter., 19(1):36-47.

(2017). Revue psychoanalytická psychoterapie, 19(1):36-47

Důvěra v subjekt s autismem

Michel Grollier

Autismus se stal jednou z největších klinických výzev 21. století. Vrátili jsme se k jeho historii a podtrhli jsme na tomto syndromu rysy, které určují přístup k němu. Ze strany psychoanalýzy jsme se nemohli spokojit s tím, aby autista představoval bytost zbavenou schopností, zmenšenou bytost, která by nehrála žádnou roli v tom, co se s ní děje. Je třeba vždycky sázet na subjekt a u autistů tím spíše.

Když jsme probírali zkušenosti různých psychoanalytiků, kteří s autisty pracovali, ukázalo se nám, že je třeba se vrátit k pojmu pudu a jeho konstrukci. Podstatný prvek autistické struktury vystihuje schéma Érica Laurenta, podle něhož se zde rozkoš vrací na tzv. okraj. Poté jsme se odvolali na J. C. Malevala, který koncept autistického okraje poněkud rozvinul tím, že do něj zahrnul další prvek, specifický zájem; ten se podílí na umístění rozkoše subjektu stejně jako dublování (dvojník) a objekt. Podle Malevala dovoluje fakt, že se tyto tři prvky často vzájemně prostupují, abychom je seskupili pod pojem autistického okraje.

V psychoanalýze se tedy věnujeme oné nesnesitelné cizosti, která se pro autistický subjekt projevuje v jeho radikálním oddělení od každého druhého (Druhého), v separaci, která se opírá pouze o objekt. Na jazyce nás v důsledku toho nezajímá jeho schopnost přenosu informace, ale jeho schopnost svědčit během vypovídání (enunciace) o existenci přání, a tedy i o subjektu, ba o jásotu z existence.

Klinik by tak měl pro dítě ustavit místo, kde by bylo partnerem a odkud by nám mohlo adresovat svou řeč. Ve hře je tedy logika adresy, která pak zavazuje oba partnery. Proto jsou tak přínosná svědectví rodičů, kteří se chopí příležitosti, v níž se mohou považovat za partnery v dialogu.

Vrátili jsme se k pojmu hlasu jakožto objektu, abychom jeho prostřednictvím formulovali obtížný vztah autisty k řeči, a věnujeme se tedy tomu, jak autista zachází s jazykem. Výsledky svědčí o tom, že je třeba podpořit nápady subjektu, invenci v jazyce, v objektech a v různých zájmech. Tím se dostáváme k „affinity therapy“, tedy k onomu klinickému zaměření, které dává prostor specifickým zájmům, do nichž se autistické dítě často pouští.

[This is a summary or excerpt from the full text of the article. PEP-Web provides full-text search of the complete articles for current and archive content, but only the abstracts are displayed for current content, due to contractual obligations with the journal publishers. For details on how to read the full text of 2016 and more current articles see the publishers official website.]

Copyright © 2019, Psychoanalytic Electronic Publishing, ISSN 2472-6982 Customer Service | Help | FAQ | Download PEP Bibliography | Report a Data Error | About

WARNING! This text is printed for personal use. It is copyright to the journal in which it originally appeared. It is illegal to redistribute it in any form.